Koně a jezdectví v RPG

Jezdecká technologie

Styl jízdy je ovlivněn zejména sedlem. Nejde přitom ani tak o samotnou možnost jízdy (jak už bylo řečeno, na koni se jezdec vždy bez ohledu na sedlo drží především stiskem stehen popř. kolen), ale o pohodlí a stabilitu pro "divočejší činnosti" (jako jsou extrémnější skoky popř. samozřejmě boj). Sedla si napříč historií prošla dlouhým (a z dnešního pohledu podivně pomalým) vývojem.

Nejprve se zastavme u jízdy bez sedla. Zkušenější jezdec dokáže i na koni bez sedla sedět bez problémů velmi stabilně - rozhodně mu nehrozí nějaké "sklouznutí", a to ani pokud kůň zareaguje nečekaně (např. se poleká). Trénovaný sed na koni je pevný a zkušenost jezdce naučí pohyb koně cítit předem a automaticky se mu přizpůsobit, v nouzi (!) se dá dále stabilizovat chytnutím hřívy (ale nečekejte, že se na koni jen rukama udržíte dlouho, zvlášť, pokud se "něco děje"). Problém není ani pohodlí - s trochou zvyku (a v závislosti na sedle) může být pro některé jezdce neosedlaný kůň minimálně na nějakou dobu dokonce i pohodlnější, než kůň osedlaný (popř. zábavnější na jízdu bez většího nepohodlí). Problém ale samozřejmě nastane, pokud kůň sám ztratí stabilitu nebo se začne vzpínat (jezdce shazovat), popř. při dlouhé a zejména zároveň náročné jízdě. S neosedlaným koněm jde i skákat (zejména do dálky, ale i do výšky), sjíždět srázy popř. z něj i bojovat, ale vyžaduje to zkušeného jezdce, u boje jezdce který je specificky a dobře trénovaný.

Potkal jsem dohady, že jednou z nejdřívějších jezdeckých technologií byly popruhy okolo koňského krku, které mohly sloužit jako poslední záchrana - osobně o tom pochybuju, protože narozdíl od hřívy se takový popruh může snadno protočit a situace, kdy se můžu chytit takového popruhu, ale už se nemůžu chytit hřívy, budou dost výjimečné, takže mi to zní spíš jako spekulace na koni nejezdících historických teoretiků.

Otěže

První jezdeckou technologií pak byly samozřejmě otěže (ten provaz co jezdec drží v ruce). Ty se zprvu nedávaly koni do tlamy (tj. neměly uzdu s do tlamy vkládaným udidlem), ale byly vázané na jednoduchou ohlávku (ty provazy co mají dnešní koně na hlavě, když se na nich nejezdí, aby šli snadno vodit nebo uvázat). Fakt, že otěže nešly do tlamy (neměly "udidlo") moc nevadil - vzteklého koně bolest nezastaví a zastavení "silou" děláte tak, že trháte otěžemi - a tím hlavou a krkem koně - levá-pravá, abyste koni "rozbili krok". Uzdy s udidly později usnadnily vynucenou manipulaci s koněm, ale co do jezdecké techniky toho moc nezměnily. Ještě pozdějším zlepšením pak jsou "páková udidla", která obsahují konstrukci, která se při zatažení otěží koni bolestivě vtlačí do jazyka, což umožní jeho ovlivnění i v případě, že se do udidla vztekle (popř. zděšeně) zakousne a zabrání tak jeho propadu do koutů tlamy (nezkušený jezdec tím ale koně spíš zdeptá a brzo vytočí ke vzteku).

Starověk, Egypt, Řím, staré Řecko

První sedla se objevila okolo roku -700 (což odpovídá stylizaci mnohých světů z žánru Meče a Magie) a měla podobu prosté popruhem uvázané tlusté deky (resp. "polštáře"). Účelem kromě určitého změkčení sedu určitě bylo i (možná dokonce především) izolování jezdce od pod jezdcem se výrazně potícího koně. Na stabilitu jezdce nicméně neměla vliv a jízda terénem, do nebo ze svahu popř. boj z koně tak byly prakticky stejně náročné, jako při jízdě bez sedla - tj. nebyly nemožné, ale vyžadovaly zkušeného jezdce. (Důležitou inovací zde byl onen držící popruh. Jízda bez sedla jen s dekou je možná, ale jezdec je takto méně stabilní, než bez deky - deky se nicméně vždy dávají pod samotné sedlo, aby zvýšily pohodlí koně a ochránily ho před odřeninami.)

První skutečné sedlo s pevnou (dřevěnou) konstrukcí na hřbetu koně se objevuje až o několik set let později, řekněme okolo roku -400 (tj. před Alexandrem Makedonským). Jeho konstrukce je velmi jednoduchá, sedlo je z dnešního pohledu velmi ploché, nicméně drží na koni nejen řemenem ("podbřišákem"), ale i svým tvarem, čímž zvyšuje stabilitu jezdce, usnadňuje tak divočejší jízdu a prospívá koni rozložením váhy jezdce do stran, pryč z páteře. Významná je určitě i možnost výrazně snazšího upevnění nákladu do vaků, brašen, toulců se šípy atp.

Další vývoj byl pak především postupný - konstrukce sedla se postupně stávala robustnější, sedla sama se zvětšovala, stávala se ergonomičtější (prohnutější, s oporou dolní části zad). Můžeme se hádat, že to možná vedlo k dílčím změnám jezdecké techniky a sedu, ale nejspíš nijak dramaticky. Sedla sama se nicméně stávala pohodlnější (pro jezdce i koně) a stabilnější.

Je dobré poznamenat, že ve všech těchto dobách je sedlo stále drahou a hodně "statusovou" záležitostí. Ne všichni jezdci je měli (i když je nejspíš měla většina "profesních" jezdců, zejména vojáci popř. příslušníci kočovných kmenů) a sedla byla mnohdy výrazně - a draze - zdobená. To zůstane pravdou ještě mnoho dalších století, prakticky až do většího rozšíření pravidelné vojenské kavalerie - s bohatě zdobenými sedly se ale samzořejmě můžete snadno setkat ještě dnes.

Řím a středověk

Další významnou inovací následující doby byly výčnělky přidané na boky sedla, které bránily jezdci ze sedla "vyklouznout" a která se objevují někdy okolo přelomu letopočtu. Nejklasičtějším příkladem jsou pozdější Římská "čtyřrohá" jezdecká sedla s dvěma rohy vepředu a dvěma tvořícíma opěrku za jezdcem, technologie se ale zachovala dodnes a je k nalezení např. v podobě "uší" v přední části sedla na australských jezdeckých sedlech (super, když jedete z kopce, not so much - ale pro nás přihlížející velmi fun - když při skoku trochu vyletíte dopředu a skončíte mezi sedlem a koňským krkem, neschopní se přes ty uši do sedla vrátit zpátky). Šlo o výraznou stabilizaci jezdce, zejména při divokých pohybech koně. Ale opět, můžeme se dohadovat, že na samotnou techniku jízdy nejspíš příliš vliv neměly.

To, co si se sedlem nejspíš spojujete nejvíc, jsou třmeny - ty se ale objevují relativně velmi pozdě, na východě možná okolo 2. století, do Evropy ale dorazily až okolo roku 500. Třmeny byly skutečnou revolucí, která se projevila na technice jízdy - nejenže výrazně stabilizovala jezdce, ale umožnila se v sedle snadno nadzvednout (což může koni místy usnadnit pohyb) a samozřejmě i o hodně snáz nasednout (do té doby se nasedalo naskočením, vyšvihnutím, přes stupátko od stoliček po provazové smyčky přivázané na kopí nebo doslova přes něčí záda). Třmeny tak byly významným zlepšením jak co do snadnosti sedu na koni, tak co do stability při boji, že byly klíčovou inovací, která otevřela cestu vzniku těžké jízdy.

V průběhu času pak vznikaly různé typy sedel pro různé jezdce a příležitosti, popř. pro různé koně - cestovní jezdecká sedla, pracovní sedla pro honáky, vojenská sedla, dámská sedla atd. Jejich vzhled, velikost a váha a různé součásti a vychytávky se samozřejmě začaly výrazně lišit.

Novověk, moderní doba

Moderní vývoj sedel se pak o mnoho století později rozdělil na dvě hlavní větve - "anglickou" a "westernovou", které korespondují se dvěma dominantními jízdními styly popsanými na začátku tohoto článku. Anglická sedla jsou malá a lehká, s úzkými kovovými třmeny a převažující jezdce "dopředu" - neposkytují příliš opory nebo velké pohodlí, zato dávají oporu bez toho, aby jezdce omezovaly v pohybu - to je důležité zejména při skocích, ale i při honech, sportovní jízdě atp. Westernová sedla jsou přesně opačná - jde takřka o "křesla" na koni, s širokými často koženými třmeny, převažující jezdce dozadu "do sedu", která jsou určená pro honáckou práci nebo jízdu trvající dlouhé dny a týdny, s brašnami, popruhy k připnutí věcí nebo zbraní atp. Zejména u westernových sedel, ale nejen, existuje samozřejmě vnitřní rozmanitost a stále existují i další typy sedel (např. to australské - na pohled podobné anglickému, ale převažuje jezdce dozadu podobně jako westernové a s výše popsanýma ušima před stehny jezdce a občas s širokými "westernovými" třmeny).