Lil píše:
Jízdní dráčci jen nezaujatě otočili pohledy k Lil, která se sklesle prošourala stájí a unaveně se zhroutila do kupky slámy. Z jedné z mnoha kapes ještěrčina kabátku vykoukla želatina a starostlivě zapípala - kolem se začala linout vůně jemného ovocného likéru.
Lil se posadila, vzala třesoucí se hromádku do tlapek a cosi zpěvně zaštěbetala v odpovědi. Nezdálo se, že by to Marmeládu nějak uklidnilo, měla o svou malou paní starost.
Od incidentu s minotaurem se Lil necítila přiliš dobře. Nevyrazil jí mozek z lebky nejspíš jen díky tomu, že byla natolik lehoučká, aby ji jeho útok jen odhodil na zem. Teď ji nepřestávala bolet hlava, ačkoli byla podle hraběnky až na pár pohmožděnin v pořádku, a před očima - nebo spíš v mysli, napadlo Lil - jí neustále přeskakovaly jiskřičky tmy.
Mezi zápasy neměli příliš mnoho času na odpočinek a ještěrka chtěla využít každou minutu. To nebylo až tak jednoduché, když skandování davu, který se neustále dožadoval krve - její krve, upřesnila v duchu - tvořilo neustále zvukovou kulisu.
"Není to tak jiné," zodpověděla otázku, která se zračila na povrchu želatiny. "Nemůžeš tvrdit, že by nás doma brali za svoje. Nejsme pulčíci nebo elfové - pořád jsme jen ještěrky. Tady to jen dávají víc najevo."
"Míp." Marmeláda zjevně měla na místní obyvatele vlastní názor.
"Nemůžeme je z ničeho vinit, úroveň vzdělání je tu žalostná," pokračovala Lil. "Trocha osvěty ve školách by jistě -"
"Míp," přerušila ji umíněně želatina.
"Jak myslíš," pokrčila ještěrka rameny.
Z kapsy kabátku vytáhla svou knihu a položila se nazpět do slámy. Chtěla se připravit na další kolo zápasu, doufala, že mezi svými kouzly najde nějaké, které by jí pomohlo lépe se bránit - teď, když bylo jasné, že bude nejspíš hlavním cílem.
Lil chvilku trvalo si uvědomit, že sice rozumí slovům, ale text jako celek jí nedává smysl. Zmateně zavrtěla hlavou a znovu se pokusila začíst se do stránky. Jako by k sobě někdo náhodně slepoval věty a slova ve snaze vytvořit co nejobskurnější skládačku. A přitom písmo bylo její, ona strávila dlouhé večery plněním zažloutlých stránek knihy.
Jakoby jí někdo ukradl nějaký důležitý nástroj k porozumění. Možná to má co dělat s teď už ustupující bolestí hlavy...
Náhle ji zachvátila tíseň. Co když ztratila moc? Mohla ji jediná rána do hlavy připravit o to, co se učila několik let?
Rostřeseně před sebe natáhla tlapku. Pořád magii cítila, ale jako by ji neměla pod kontrolou. Kovová příchuť na jazyku, jemné brnění v konečcích prstů. Jako by odněkud prosakovala, místo aby spořádaně seděla v koutku a čekala, až ji Lil přivolá ke své potřebě.
"Světlo," řekla ještěrka tiše.
Nic. Stáj zůstala stejně zšeřená jako dosud.
"Světlo," zopakovala Lil důrazně.
Marmeláda, vedená nějakým svým šestým nebo sedmým smyslem, odtekla pod kamenný žlab.
"Světlo!" nakázala koboldka zoufale.
Výbuch energie ji odhodil do pytlů se senem a dřevěná budova se otřásla.
Když želatina opatrně vykoukla ze své skrýše, námraza se už rychle odpařovala jak z podlahy a stěn, tak z překvapených dráčků.
Ve hromadě sena zatím otřesená koboldka sledovala svoje tlapky a vlnky blesků, které jí přebíhaly po šupinaté kůži.
Zmohla se na jediný komentář.
"Ale kurva."
Ještě si to nechám projít hlavou. Nechce se mi vzdávat se želeportace, ale socka s divokou magií má rozhodně zábavný potenciál. Docela se mi i podařilo vybrat pár kouzel, která by se dala reprodukovat jako nepovedené varianty toho, co uměla předtím.