Hugo píše:
Jsou to jen a pouze projevene nazory NIKOLI OBECNE PLATNE PRAVDY (!!!)
Však se to taky snažím zmiňovat tak často, jak to jen jde. Až potkám kluka, který zahraje holku uvěřitelně, budu mít alespoň jeden protipříklad.
Lotrando píše:
Jinak bych vůbec nebral vážně Jersonův odpor vůči crossgender hraní. Jednak je tím Jerson už dost provařený :) a jednak ta argumentace je dosti demagogická. Ono totiž tvrdit, jak jsou všichni stále in-charakter když hrajou rytíře a vojáky je stejně zcestné, jako vytýkat někomu že je při crossgender hraní přesvědčivý jen občas.
...
Pokud má hráč koncept a trošku o své postavě přemýšlí, mělo by být jedno co přesně hraje.
Jenže tady je jeden obrovský rozdíl, na který se snažím poukázat. Nikdy jsem neviděl žádného elfa, trpaslíka, zloděje z povolání, rytíře, ba ani vojáka SS. Všechny tyhle archetyly znám jen z filmů, knih a případně RPGček, takže není problém přijmout způsob předvedení určitým hráčem jako platný a uvěřitelný. V případě fantasy charakterů vlastně RPG tvoří primární etalon, se kterým se porovnávají další takové postavy - když člověk vidí čtyřikrát zahraného trpaslíka s vousy, bez humoru, hlučného a lemtajícího pivo, tak si na něj zvykne a bere ho jako vzor.
U ženy (jako archetypu) v kombinaci s libovolným dalším povoláním/rasou tohle neplatí - všichni jsme za svůj život viděli desetitisíce, možná statisíce žen naživo a s mnoha z nich máme bližší kontakt, takže každý má velmi přesnou představu o tom, jak se ženy chovají obvykle, jak reagují v různých situacích, jak mohou vypadat extrémy. Je vcelku jedno, že jde o směs osobních zkušeností a archetypálních filmových postav, prostě máme mnohem přesnějí představu. Obráceně to samozřejmě platí taky.
Takže když pak člověk (mimoděk) porovnává třeba vlkodlaka v RPG s nějakou svou představou, má pár vzorů a pár filmů. Je snadné říct "jo, takhle by by se vlkodlak mohl chovat". U ženské postavy její chování porovnáváš s mnohonásobně větším počtem vzorů a každá nesrovnalost vybočující z obecné představy je o to větší. Pak už samozřejmě záleží na každém z hráčů, jak se k dané nesrovnalosti postaví. Já je nemám rád, protože dělají hru méně uvěřitelnou a uvěřitelnost u mě stojí hodně vysoko v preferencích.
Ostatně je to podobné, jako kdybych hrál se skupinou šermířů a snažil se uvěřitelně popsat detaily souboje. Vím jak takové boje vypadají, ale chybí mi zkušenosti, takže by moje ztvárnění boje mečem asi bylo dost amatérské a příčilo by se jejich zkušensotem. Otázkou je, jestli se u hry dokážou bavit i když vidí a slyší věci odporující jejich zkušenostem, nebo ne.