Jerson píše:
Pokud jeden hráč dokáže vést desetiminutový rozhovor na téma filosofie Tai-či s drakem, zatímco druhý neumí odpovědět na otázku "Co pro vás můžu udělat?" a zřejmě by byly raději, kdybych mu rovnou všechno řekl, ale přitom je schopen roleplayovat v jiné, složitější situaci, tak jo, vadí mi to, docela hodně. Roleplaying je pro mě v RPG základ (jeden z několika), bez kterého tahle zábava nemá smysl.
Tomu moc nerozumím ... jaká je souvislost toho, že v jedné situaci by byl raději, abys mu všechno řekl, zatímco v jiné roleplejuje, a s tím, že jiný hráč vede rozhovor s drakem?
nebo to myslíš tak, že když "něco" bude toho hráče "motivovat" i v jiných situacích, tak to ze sebe vymáčkne?
Té poslední větě o tom, kdy má tato zábava pro tebe smysl, rozumím. Máš na to pochopitelně právo.
Pro mě je RPG především hra (a teď ne v gamistickém významu, ale jako "hravá zábava"). A jsem zcela smířen s tím, že si tam různí lidé nacházejí různé věci. Dokonce už jsem přestal na svoje hráče tlačit, aby to zkoušeli hrát tak, jak by se to líbilo mně. Takže když odehrajeme pohodovou session bez jakéhokoli roleplejování, tak už mi to ani nevadí.
Proč to píšu - k motivaci hraní "nějakým způsobem" jsem skeptický. Určitě jsou lidé, zejména mladší, se kterými hraješ, pro které to může fungovat. V mém okolí, kde jsou lidé spíše středního věku, už mi přijde, že to velký efekt nemá.