sirien: jenže já pak musím číst tvé reakce jako ta v #84 a jsem z toho pak vysílen :)
ShadoWWW: jistě, to je osvěčená metoda od počátku věků, ámen.
York: já se nebojím, já se nebojím ... jenže když vona je tady pořád ta sova ... o vlku nemluvě.
A jako doplnění k tématu:
Mi přijde, že v reálné hře pak víc záleží na hráčském pocit z ohrožení než na reaálném ohrožení. Jsou hry, kde GM ví, že postavy vlastně nemohou zemřít (díky systému, domluvenému nastavení, levelu daného dobrodružství ...), ale hráči ponoření do hry budou mít přesto o postavy velký strach.
A pochopitelně i naopak.
Pak je otázkou, jestli to je podle vás chyba GM, když dokáže "navodit takovou atmosféru", která ale reálně neodpovídá domluveným a připraveným podmínkám.
Takže i když víme, že má Frodo plot imunitu až do konce hry, přesto se jeho hráč může o danou postavu obávat při běžných situacích (boj v Morii, Odula, ...).
Ve skutečnosti bych řekl, že v rámci Oduly ve skutečnosti Frodo umřel, ale GM se z toho vylhal jen "uspávacím jedem", aby hráč Froda nebyl smutný. Kdežto hráč Boromira se na to vykašlal a tak postavu odpravili. Hráč Gandalfa to chtěl taky původně zabalit, ale po půl roce se k hraní vrátil (asi holka co čekala dítě a myslela si, že už hraní nebude zvládat, ale pak se ukázalo, že když jí GM trochu pomůže, tak to půjde).